V prvé řadě byla zesílena ostraha hranic Československé republiky. Zároveň se musel co nejdříve stanovit základní způsob obrany republiky. V zásadě zde byly dvě hlavní možnosti: buď motorizovat armádu, což by znamenalo vybavit ji novými tanky a letadly a vést ofenzivní obranu, nebo po vzoru Francie, Belgie a Nizozemí vybudovat systém stálého opevnění a vést obranu defenzivní. Nakonec byla zvolena defenzivní, to znamená pevnostní varianta. Jednou z jejích hlavních výhod bylo, že obrana pevností nepotřebovala tak velké množství vojáků, jako válka ofenzivní a proto jsme byli schopni lépe čelit početní převaze Německa. Samozřejmě se počítalo i s pomocí našich spojenců, tedy Francie a SSSR.

Pohraniční opevnění se původně stavělo hlavně v severních oblastech našeho území, to znamená přibližně od Chomutova přes Ústí nad Labem, Děčín, Liberec, Trutnov, Náchod, Králíky, Opavu a Ostravu až k Jablunkovu, aby nedošlo, po vpádu nepřítele, k rozdělení republiky ve směru sever - jih. Dále se mělo budovat několik opevněných příček ve směru sever – jih, tyto měly sloužit v případě ústupu směrem na východ. Počítalo se s dočasným uvolněním západních území, než by nám přišli na pomoc spojenci a tato území by byla dobyta zpět. Hlavní zvrat v koncepci výstavby nastal poté, co Německo zabralo doposud neutrální Rakousko. V této chvíli se jižní hranice stala nejdůležitějším úsekem opevňovacích prací, protože zde byl původně vybudován pouze nesouvislý pás lehkého opevnění.

Konec výstavby pohraničního opevnění nastal po Mnichovském diktátu v září 1938, kdy museli také naši vojáci, připraveni k boji, opustit většinu opevnění, která byla v oblasti zabraných Sudet. Tím padlo pohraniční opevnění bez boje do rukou nepřítele.

Poté přišel březen 1939 a vznik Slovenského štátu a protektorátu Čechy a Morava. Za protektorátu nechali Němci ze strachu ze vzpoury zničit většinu opevnění, které se nacházelo na okupovaném protektorátním území.

Po válce byla část pohraničního opevnění udržována v bojeschopném stavu a “vylepšena” některými, z historického hlediska nevhodnými, prvky, jako je přestavba některých pevností na protiatomový bunkr, protiatomová úprava u LO, atd.

Dnes se o některé objekty opevnění starají skupinky nadšenců - bunkrologů.